Kecy víceméně o ničem
 |
Uhnízdit se v showbyznysu dá práci. Musíte aspoň něco umět, i kdyby to mělo znamenat jen schopnost objevovat se na správných mejdanech a v pravou chvíli volat vhodným lidem. Pak všechny ty konkurzy, nekonečné čekání a znepokojivé konkurenční ksichty na castinzích. A ty nervy.
Když i takovému Lesliemu Nielsenovi se opakovaně zdával příšerný sen o umělecké policii, která zvoní u jeho dveří a se slovy "nemáte talent" ho vyhazuje z Hollywoodu, jak se máte cítit jako mladý český zpěvák, nebo adept filmového herectví, sužovaný režiséry a svou uměleckou nejistotou. Nicméně ani když získáte filmovou roli a proslavíte se, nebezpečí nepomine. Vždycky se totiž najdou lidé jako třeba "starý chlapák americké literatury", spisovatel Charles Bukowski. V jeho životopise z pera Howarda Sounese stojí tato inspirativní věta: "Bukowski z filmových herců rozhodně nepadal na prdel, protože si jejich práce skoro nevážil." Třeba Arnoldu Schwarzennegrovi na jednom večírku sdělil, že je "úplná sračka" a o Madonně znechuceně prohlásil, že se chová, jako kdyby sex sama vynalezla. V tomto světle se lze jen dohadovat, čím by povzbudil české obyvatele showbyznysu.
Cenil si totiž pološílených mužů s předměstí, rváčů z hospod a bláznivých podivínů, kteří jsou natolik zaměstnáni životem, že nemají čas někde ho PŘEDVÁDĚT. Ostatně Luděk Munzar v jakémsi rozhovoru prohlásil, že herectví není tak docela práce pro chlapa a nejspíš tím myslel něco podobného jako Bukowski. Dalajlama svému příteli Geremu už několikrát naznačil, že možná jednou přijde čas, kdy Richard se svým poněkud hloupým povoláním dobrovolně skoncuje.
A ještě: můj kamarád, majitel dabingového studia hercům neřekne jinak než kašpaři. Filmové hvězdy všech svítivostí musí být tedy zmatené. Na jedné straně fanoušci, ženy (případně muži), luxusní alkohol a zaručená místa v bulváru, na druhé pak neméně slavný chlápek jako Bukowski, který se s nimi nijak nemazal a ještě jim sprostě nadával. Po všech těch kompromisech a sebezapření je ale dost nespravedlivé nadávat hvězdám do "sraček" A možná i nebezpečné.
Z filmových herců, kteří začnou pochybovat o smyslu svého uměleckého konání, se totiž často rodí politici. Reagan, Jandák, Swarzenegger, příkladů máme dost. Takový Arnold byl možná z Bukowského výroku poněkud rozpolcený a další roli kladného zabijáka si tak docela nevychutnal. Třeba se mu hořká pravda z úst "starého chlapáka" zasekla hluboko do podvědomí, takže po letech opustil akční scény, zatoužil dělat něco pořádného, něco pro chlapa, a rozhodl se vládnout Kalifornii. A je docela možné, že kdyby byl Bukowski ještě naživu, obyvatelé jeho milovaného L.A. by mu poslali zdrcující vzkaz: "Měls radši držet hubu, starouši."
